Ve střední části severního chorvatského pobřeží, u staré frankopanské tvrze zvané Novigrad, se vyvinulo a rozšířilo podél mořského pobřeží město nazývané Novi Vinodolski, centrum dnešní Riviéry Novi Vinodolski. Toto historické, politické a kulturní středisko Vinodolského knížectví („Vinodol" = „Vallis vinearia"), kolébka mnoha spisovatelů z rodu Mažuranićů, s hrdostí připomíná slavný Vinodolský zákoník z roku 1288, nejstarší chorvatský právní dokument psaný kurzívní hlaholicí. Díky stálezelené vegetaci, mírnému středozemnímu podnebí, čistému moři i vzduchu se Novi Vinodolski stal v roce 1878, nedlouho po Opatiji, jedno z prvních turistických letovisek přímořského kraje.