Klenovica

Reliéf Vinodolského přímoří, formace mořského pobřeží a dostatečné množství planktonu jako předpokladu pro bohatství mořské fauny ukázaly obyvatelům Vinodolu cestu pro jejich přežití. Samotné mořské dno umožňovalo růst a rozvoj populace mořských ryb. Dno oplývá dostatečným množstvím „mořských pastvin", tzv. brakova. Písčité dno je vhodné pro život a růst bílých ryb a krabů. Těchto přírodních podmínek si všimli i obyvatelé Vinodolu už v době příchodu do oblasti a začali využívat mořské bohatství. Oni sice neoplývali rozvinutými rybářskými dovednostmi, ale při příchodu do této oblasti poznali zde žijící ilyrský národ Liburnů, velmi odvážný kmen s bohatými znalostmi. Od nich se naučili plavat, veslovat, navigovat i rybařit.

Devět kilometrů jižně od města Novi Vinodolski se nachází Klenovica. Je to vlastně taková malá rybářská víska, která vzdává hold svým rybářům a moři. Pro Klenovčany je moře život. O tom nejlépe vypovídá pomník žijícímu rybáři v přístavu. Dnes už je Klenovica známější jako turistické letovisko, ideální pro dovolenou a rekreaci, její základní charakteristikou je čistota moře i jeho okolí. Osada Klenovica zahrnuje i roztroušené vísky Cvitkovići, Kalanji, Miletići, Kula – Komadine i Žrnovnica. Jeden z nejstarších zápisů, kde se uvádí Klenovice, je z konce 14. století. Je to Statut senjský z roku 1388, ve kterém se uvádí, že hranice města Senj sahají do osady Suha Kozica. Víska Žrnovnica jako součást obce Klenovica, přesněji skutečnost, že se pod osadou Ledenice nacházejí mlýny v Žrnovnici, se vzpomíná roku 1455. V Žrnovnici ústí podzemní řeka do moře a dnes se tam díky čistotě moře chovají mušle, ústřice i stříbrný losos.

V minulosti, soudě podle počtu sítí na lov tuňáků, tzv. tunolovek, byl lov tuňáků nejvýznamnějším způsobem rybolovu v této oblasti. O tom svědčí i navrácené tunery (dřevěné věže, ze kterých se pozorovalo moře a hlídalo se připlutí hejna tuňáků– pozn. překladatele), které byly v 50. letech odstraněny. Jsou symbolem těžkého života rybářů a námořníků. Jedna z nich se nachází na ostrůvku Sveti Anton, který vypadá jako poloostrov, protože cestu k němu místní obyvatelé vysypali obrovskými kameny. Tak pláže Klenovice získaly i jakousi ochranu před údery moře a silného větru, který zde v zimě fouká velmi prudce. Vegetace není moc bohatá, krajina je zde poměrně holá s oblastmi krasových lesů kleče, dubu pýřitého, habru obecného i orientálního a jasanu zimnáře. Ucítíte i vůni černé borovice, která je v této oblasti uměle vysazena. Klenovici ze severní strany chrání lesnaté vnitrozemí a turisty přitahují výletní místa v oblasti osady Krmpote. Pokud Vás sem cesta zavede, nenechte si ujít návštěvu vnitrozemí s krásnými vyhlídkami, které Vás zajisté osloví.