Ledenice

Neví se přesně, kdy byla postavena ledenická tvrz a osada okolo ní. Můžeme předpokládat, že zde byla ilyrská pevnost nebo římská vojenská osada. Tento předpoklad podporuje přítomnostúrodného ledenického pole s prameny pitné vody na úpatí tvrze zvané Gradina, stejně jako blízkost moře s přístupnými přístavy.

V původní části osady Ledenice byly nalezeny staré římské peníze a v osadě Draga u Povile se v roce 1961 našli historické římské amfory. V době nadvlády Římanů byl ledenický region součástí římské Liburnie. Přes ledenickou oblast procházela římská cesty z Tarsatice (Rijeka) do Senie (Senj) a dále do Dalmácie. Zbytky cesty lze ještě dnes vidět blízko Ledenic a známé jsou jako „římská silnice".

S jistotou víme, že Ledenice existovaly už ve 13. století díky jejich zástupcům, kteří byli přítomni podpisu Vinodolského zákoníku v roce 1288, nejstaršího právního dokumentu v této části Evropy. Ve 13. století ledenická oblast spadala pod správu Vinodolského knížectví a v jeho rámci byla samostatnou osadou. Vládli tu Frankopané i Uskoci. Veliký odpor Ledeničané kladli tureckým nájezdům v 15. a 16. století. Ledenice hrály důležitou roli při obraně Přímoří, byly vstupní branou do Vinodolu.

Ledenice jsou vystavěny v těžce přístupném terénu. Na vrcholu skalnatého kopce se nacházejí zbytky pevnosti, která se nazývá Gradina, pod ní směrem k moři se nacházela osada a to vše bylo obklopené silnými zdmi se zastřešenými hradbami, po kterých se mohlo chodit, s věžemi v rozích a s četnými střílnami. Nejstarší částí pevnosti byla mohutná čtvercová věž postavená z dobře opracovaného kamene spojeného maltou.

Vstup do pevnosti byl ze strany osady, bohužel se ale nedochovaly žádné viditelné stopy. Podle zbytků masivních zdí síly mezi 0,5 m a 1 m předpokládáme, že to byla silně opevněná tvrz. V ruinách pevnosti ani obytných budov se nepodařilo najít žádné dekorativní předměty, což znamená, že všechno bylo podřízené pouze obraně. Hlídkující stráže pálili ohně a tímto způsobem dávali najevo sousedům v Novém Vinodolském, že hrozí nebezpečí a přibližují se nepřátelé. Ledenice byly velmi dobře opevněné středověké město.

Hned u vjezdu do města z levé strany se nacházejí zbytky bývalého farního kostela. Kostel byl zasvěcen sv. Štěpánovi mučedníkovi. Byl poničen, ale vydržel až do roku 1988, kdy se zřítil. První část kostela byla postavena v románském slohu a zbytek církevní stavby byl dostavěn ve slohu gotickém. V blízkosti kostela svatého Štěpána se nacházejí zbytky fary a na všechny strany okolo zbytky rodinných domů. Jasné je, že to všechno byly malé přímořské kamenné domky. V některých staveních jsou viditelné zbytky zděného ohniště. Okna byla velmi malá, v některých domcích byla podobná střílnám, což ukazuje na to, že celá osada byla zapojena do obrany a že se ve starých Ledenících žilo podle vojenských pravidel. Existují zbytky 74, podle některých zdrojů 72, takových domů.

Když od Gradiny sejdeme zhruba 140 metrů na menší náhorní plošinu, najdeme vpravo starý hřbitov se zbytky kapličky sv. Jiří, kterou biskup Glavinić vzpomíná již v roce 1695. To, co je velmi specifické a zajímavé na tomto hřbitovu, je jeho kruhový tvar, který určuje kamenný suhozid (kamenný plot – pozn. překladatele). Hřbitov už se dávno nepoužívá. Nacházejí se tam kamenné náhrobky většinou z konce 19. století. Toto místo posledního odpočinku nikdy nebylo archeologicky prozkoumané, ale musí být velmi staré. Nepřetržitě se používalo až do začátku 20. století. Pohřby se konaly v kapli sv. Jiří a zemřelí se ukládali do hrobů okolo kaple. Když se vrátíme zpět na náhorní plošinu, ukáže se nám křivolaká cestička, která vede na jednu z nejhezčích ledenických vyhlídek.

Nádherný výhled do okolí, na moře i holé skály nám připomíná sílu a velikost přírody. Není divu, že toto místo inspirovalo i slavného spisovatele Augusta Šenou k napsání díla Morový dům. V dálce lze spatřit Povile a Klenovicu, menší malebné pobřežní vesničky, které své pláže a zátoky v letních měsících přenechávají četným turistům. Ledenice jsou dnes přímořskou osadou, které dominuje kostel Matky boží Karmelské a v jeho blízkosti farní dům ve slohu biedermeieru z roku 1827. Hlavní oltář pochází z roku 1715, zasvěcen je neposkvrněnému početí Panny Marie. Jedná se o cenné dílo vzniklé pod vlivem baroka. Už na začátku 18. století kapli ledeničtí věřící nazývali kostelem. Kostel Matky boží Karmelské byl pod patronátem rakouských císařů a díky jejich pomoci byla postavena i místní fara v roce 1826.

Kromě kostela, který je nejzajímavějším architektonickým prvkem, stojí za vidění pramen pitné vody Dobra. Ten se nachází na kraji oblasti označované jako Ledenické pole pod zbytky pevnosti. Jako pravá oáza působí tato oblast, okolo které se na všechny strany vypínají kopce a hory. Domky vypadají, jako když se vznášejí nad tímto zeleným idylickým polem.

Dnes jsou Ledenice velmi atraktivním cílem výletů po okolí z pobřežních letovisek i cílem loveckého turismu.