Tvrze
NOVIGRAD
– Frankopanská tvrz neboli
Kaštel,
o které se neví, kdy byla postavena, ale z Vinodolského
zákoníku je patrné, že už v roce 1288 patřila knížecímu
rodu Frankopanů, zůstala až do roku 1761 v takové podobě,
v jaké byla postavena. Po popravě Franja Krsta Frankopana a
Petra Zrinského (chorvatské
knížata, která chystala vzpouru proti Habsburkům, za to byli ve
Vídeňském Novém městě popraveni – pozn. překladatele)
v roce 1671 se jejich majetek stal kořistí feudálů. V roce
1685 Maďarská komora dala Novi Vinodolski do pronájmu baronu
Františku Rigoni. V předávacím zápisu bylo popsané celé
město i jeho majetek, kromě jiného byly uvedeny v přízemí
města sklepy a sklady, dokonce i sklady pavlínských mnichů.
V roce
1692 Maďarská komora prodala Rakouské komoře všechny
zrinsko-frankopanské přímořské majetky za 500.000 forintů, a
tak se Novi Vinodolski téhož roku stal součástí rakouského dílu
monarchie. V roce 1749 město znovu změnilo majitele, připadlo
pod správu Vídeňské deputace, přesněji pod „Banco-Gefôöhlen
Administration in Herzogthum Krain und Litorale Austriaticum" se
sídlem v Lublani. V roce 1761, 3. srpna, správa banky
navrhla deputaci ve Vídni, aby se 2/3 vinodolského kaštelu zbořily
kvůli velikým výdajům na údržbu a správu, s tím, že
jedna třetina bude dostatečná pro byt správce a jeho rodiny.
Tak
byl původní frankopanský hrad zmenšen, jeho ruiny i dnes
uzavírají ze západní strany hlavní vinodolské náměstí. Na
ploše náměstí, v nově zasazené kamenné dlažbě, jsou
zaneseny základy kulaté věže neboli „rondelu", jak ji
obyvatelé nazývají, když o ní mluví.
Národní
čítárna a muzeum
Národní
muzeum
V přízemí
frankopanské tvrze (kaštelu) se nachází Národní čítárna a
knihovna, která byla založena v době chorvatského obrození
v roce 1845. Čítárna hrála velmi důležitou roli
v kulturním životě města. Z tohoto důvodu, na znamení
vděčnosti, obyvatelé Nového Vinodolského odhalili zakladateli
Čítárny knězi Josipu Mažuranićovi pamětní desku na jeho
rodném domě ve staré části města dne 9. prosince 1988.
Ve
druhém patře kaštelu je Národní muzeum, které se v době
založení nacházelo v prostorách bývalé Diecéze. Tuto
důležitou instituci, muzeum, založil dne 1. května 1951 jeden
z obyvatel Nového Vinodolského, učitel Juraj Potočnjak.
Velmi
zajímavé a originální výstavy Muzea vzbuzují zájem
návštěvníků, protože je seznamují s minulostí obyvatel
tohoto kraje, s jejich životem a tradicemi, a to od roku 1288
až do dnešních dnů. Zvláště zajímavá je etnografická sbírka
původních lidových krojů a hudebních nástrojů, dále pak
archeologické a hydroarcheologické nálezy z Nového
Vinodolského a obce Povile, sbírka uměleckých předmětů a
zbraní, stejně jako pamětní sbírka spisovatelů z rodu
Mažuranićů.
Římská
tvrz Lopsica (Lopar)
Odborníci
se v tvrzeních rozcházejí, někteří uvádějí, že Lopar
byla stará římská pevnost, zatímco druzí se domnívají, že to
bylo středověké, frankopanské město. Ať už to bylo jakkoliv,
smutné je, že nám dodnes zůstaly jako svědci minulosti jen ruiny
zdí, které nám nic neříkají, ale určitě mnoho pamatují.
Zbytky
města Lopar byly dobře zachované až do začátku druhé světové
války. Rekonstrukce půdorysu osady z té doby stejně jako
fotografie potvrzují, že město mělo tvar pětiúhelníku, ze
strany od moře ho bránily dvě větší obranné čtvercové věže
a ze severu dvě menší.