Strážci slavné minulosti
Novi Vinodolski, město s bohatou historií a impozantním kulturním dědictvím, hrdě střeží své starobylé pevnosti, které svědčí o jeho slavné minulosti. Mezi nimi vyniká Frankopanský kaštel, kdysi centrum moci a obrany, a tajemná pevnost Lopsica, jejíž pozůstatky dodnes podněcují fantazii návštěvníků. Každá z těchto pevností vypráví svůj jedinečný příběh a zve vás, abyste objevili část historie, která formovala toto malebné přímořské město.
Není přesně známo, kdy byl založen, ale z Vinodolského zákona je jasně patrné, že již v roce 1288 patřil rodu knížat Frankopanů a zůstal zcela nezměněn až do roku 1761. Po popravě Franje Krste Frankopana a Petra Zrinského v Bečkém Novém Městě roku 1671 se jejich majetek stal kořistí feudálů. V roce 1685 přidělila Uherská komora Novi do nájmu baronu Franjovi Rigonimu. V této předávací listině je město popsáno a inventář sepsán – mimo jiné jsou v přízemí hradu zmíněny pivnice a sklady, dokonce i sklady pavlínských mnichů.
V roce 1692 prodala Uherská komora všechna primorská panství Zrinských-Frankopanů Rakouské komoře za 500 000 forintů, takže toho roku přešel i Novi pod rakouskou správu. V roce 1749 opět změnil majitele a dostal se pod správu Vídeňské deputace, přesněji pod Banco-Gefôöhlen Administration in Herzogthum Krain und Litorale Austriaticum se sídlem v Lublani. Dne 3. srpna 1761 banka navrhla vídeňské deputaci, aby byly dvě třetiny novljanského kaštelu zbourány kvůli vysokým nákladům na údržbu, s tím, že jedna třetina bude stačit jako obydlí pro kastelána.
Tak byl starý Frankopanský kaštel redukován na zbytky, které dodnes, i když poničené a znehodnocené, uzavírají západní stranu hlavního náměstí v Novém Vinodolském. Na půdorysu, na nově upravených kamenných deskách náměstí, jsou vyznačeny základy kulaté věže nebo rondelu, jak Novljané tuto věž nazývají.
Odborníci se v hodnoceních rozcházejí. Někteří tvrdí, že Lopar byla stará římská pevnost, zatímco jiní se domnívají, že se jednalo o středověké frankopanské město. Ať už je pravda jakákoli, je smutné, že nám dnes jako svědci minulosti zůstaly jen zbytky zdí, které samy o sobě nic neříkají, ale jistě si mnoho pamatují.
Zříceniny města Lopar byly poměrně dobře zachovány až do začátku druhé světové války a rekonstrukce půdorysu města z té doby, stejně jako fotografie, potvrzují, že město mělo tvar pětiúhelníkové stavby, kterou z moře chránily dvě větší čtvercové věže a ze severu dvě menší.
